NOVÝ OBČANSKÝ ZÁKONÍK

S novým rokem 2014 přichází i nové změny, které se dotknou všech občanů České republiky, jedná se totiž o nový občanský zákoník, který vstoupil v platnost dnem 1. ledna. Týká se všech, kteří v této zemi žijí.  Většina lidí si zatím neměla možnost tuto změnu uvědomit, tak se tím ani nějak obzvláště nezatěžují, neboť jak je z médií známo, změny zamotají hlavu i mnoha právníkům a notářům, i když nový zákoník sestavovali právníci pro právníky. Z úst odborníků vyznívají názory, že tento právní dokument není ještě tak dobře připraven, aby mohl vejít v platnost. Jde prý o zásadní zlom, který ovlivní řadu oblastí soukromého práva.

To že dnes v již neplatném OZ jsou pasáže, které už dávno neodpovídaly běhu dnešní doby, pozná i občan, který nemá potřebné právnické vzdělání. Změny potřebné byly, ale měly by být hlavně účelné. Nový OZ má řadu odpůrců, ti požadovali alespoň odsunutí jeho účinnosti, protože stát není zatím dostatečně na změny připraven. A kdy by byl připraven? Občané s odklady mají své zkušenosti, spíše ale záporné, protože když se různé dokumenty (vyhlášky, zákony) odkládají, tak se dopracovávají stále další a další připomínky a vzniká většinou chaos. Zvláště když musí ještě projít čtením v Poslanecké sněmovně, tak se vždy najde nějaký aktivní poslanec, který vznese připomínku, která je téměř vždy přijata. Se zachováním termínu 1.1. souhlasil i ,,jeho otec Jiří Pospíšil“, neboť podle něj nový kodex se přiklání k modernímu právu, které je běžné v demokratických zemích Evropy. Bez ohledu na to, zda se nový občanský zákoník líbí nebo nelíbí odborné veřejnosti nebo občanům, budeme ho muset všichni respektovat. Změn je ale opravdu hodně. Jen tak v kostce: Zásadní změny nastávají například u dědického práva při zřizování závěti, neboť se rozšířil okruh osob, které mohou dědit. Nově mají dědické právo zůstavitelovi praprarodiče nebo sestřenice, bratranci, ale i družky, partnerky, milenky, či jiné spřízněné duše, na které zákon dříve nepamatoval, ti  mají dnes šanci něco zdědit. A co se týče neopominutelnosti dědiců, byla ve starém zákoníku stanovena pevná pravidla. Nový zákoník zůstaviteli rozvazuje ruce, tím, že snižuje práva neopominutelných dědiců. V případě nezletilého potomka jsou to tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu a v případě zletilého potomka pak čtvrtina zákonného dědického podílu. Do dědického práva se vrací tzv. odkaz dědictví a dále se uplatňuje princip univerzálního dědického nástupnictví, což znamená, že dědic nastupuje nejen do zůstavitelových práv, ale i do povinností. Odkaz dědictví znamená, že určitému člověku může být vydána věc, která nebude zahrnuta mezi dědice a nebude tedy účastníkem dědického řízení, tím se tak může tato osoba vyhnout mnohdy nepříjemným dědickým průtahům. Všichni ale víme, že cesty osudu jsou nevyzpytatelné a nikdo nikdy nemůže vědět, který z dědiců přežije. Nově nastává možnost tzv. dědické substituce, což znamená, že v závěti jsou určeni také náhradníci. Vedle toho se  může využít i svěřenecké nástupnictví, což umožňuje přikázat dědici, aby dědictví, které po zůstaviteli získal, po své smrti nebo v jiném konkrétním případě, převedl na svěřeneckého (následného) dědice, který byl v závěti určen. Další novinou, která některé dědice příliš nepotěší je, že bude ručit a to v plné výši za dluhy, které bude muset zaplatit ze svého. Možnost odmítnout dědictví v tomto případě zůstává zachována. To je malý výčet některých změn nového občanského zákoníku, které se týkají dědictví Ale zase úplně tak nové věci to nejsou, protože před mnoha lety tady už jednou existovaly. V této oblasti práva tedy lidé budou moci lépe odkazovat majetek, odkazovat konkrétní věci konkrétním osobám, uzavírat dědické dohody apod.

Klíčové pro občany je i ustanovení, kterým vznikla újma na zdraví. Dosud byly finanční náhrady limitovány, dnes bude záležet na soudu, jak velké finanční náhrady poskytne. To byly jen některé případy, se kterými se někdo dříve, někdo později může ve svém životě potkat. V silách nikoho není možné se v krátkosti věnovat všem změnám, který NOZ přináší, neboť nová úprava obsahuje asi dva tisíce osm set paragrafů, což i podle právníků samo o sobě moc přehledné není. Zákoníku by měli rozumět i obyčejní lidé, aby nemuseli s každou věcí, která jim není jasná, běhat po advokátních kancelářích. Ale při takovém množství paragrafů bude orientace obtížná pro každého občana. Každé normě, ať již se jedná o jakoukoliv, by běžní lidé měli rozumět, aby ji mohli přijmout. Potom, ji budou dodržovat a řídit se jí. To by měl být ale smysl každé právní úpravy.