ÚSTAVNÍ STÍŽNOST

V Praze, 10. 4. 2000

DOPORUČENĚ

Ústavní soud České republiky
Joštova 8
600 00 Brno

Navrhovatelka:

Jitka Černá,
trvale bytem Sekaninova 12, Praha 2,
nar. 27. 11. 1946,

práv. zastoupena JUDr. Karlem Choděrou advokátem,
Advokátní kancelář Sokol,
Bělina, Choděra se sídlem Karlovo náměstí 25, Praha 2.

Účastníci:

Ing. Josef Dvořák,
ředitel Střední průmyslové školy stavební, Dušní 17, Praha 1,
Obvodní školský úřad,
Staroměstské náměstí 12, Praha 1

Ústavní stížnost

Navrhovatelka podává ústavní stížnost podle § 72 odst. 1 zákona č. 182/93 Sb. o Ústavním soudu proti rozhodnutí ředitele Střední průmyslové školy stavební, Dušní 17, Praha 1 a rozhodnutí Obvodního školského úřadu, Staroměstské náměstí 12, Praha 1.

TŘIKRÁT

Přílohy:

- Rozhodnutí ředitel Střední průmyslové školy stavební z 12. 1. 2000,
- Rozhodnutí Obvodního školského úřadu, Staroměstské náměstí 12, Praha 1 ze 7. 2.  2000,
- plná moc.

I.

Navrhovatelka se touto ústavní stížností ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/93 Sb., o Ústavním soudu domáhá zrušení rozhodnutí ředitel střední průmyslové školy stavební a rozhodnutí Obvodního školského úřadu.

II.

Navrhovatelka pracovala jako zaměstnankyně střední průmyslové školy, kde vyučovala dějepis a matematiku. Výuka dějepisu probíhala dle řádně schválené osnovy, v duchu odborné literatury doporučené studentům a na základě znalostí a zkušeností získaných dlouhodobým studiem a vyučováním předmětů. Navrhovatelka byla po výkladu událostí roku 1945 v Československu, tedy událostí týkajících se osvobození naší republiky, nařčena skupinou studentů a jejich rodičů z tendenčně zkresleného výkladu s neúměrnou váhou větší důležitosti přítomnosti Sovětských vojsk, s údajně minimální zmínkou o osvobození západních Čech americkými vojáky. Ing. Josef Dvořák, coby ředitel střední průmyslové školy, navrhovatelku poté, co vyslechl skupinu studentů a rodičů nesouhlasících s takovým výkladem dějin roku 1945 odvolal z výuky dějepisu.

Navrhovatelka se hájila tvrzením, že dnes v době, která není vázána na politickou ideologii, může každý volně posuzovat dějiny a nabídnout podle svého nejlepšího svědomí a vědomí reálnou variantu výkladu osvobození našeho území roku 1945.

III.

Navrhovatelka se odvolala proti rozhodnutí ředitele střední průmyslové školy k Obvodnímu školskému úřadu, kde požadovala zrušení rozhodnutí ředitele střední průmyslové školy. Ke svým výše zmíněným argumentům dodala ještě nezanedbatelný fakt, že ředitel školy odmítl s navrhovatelkou diskutovat na odborné úrovni o historických událostech roku 1945. Toto později také neučinil ani Obvodní školský úřad a potvrdil rozhodnutí ředitele střední průmyslové školy.

IV.

Rozhodnutím ředitele školy i rozhodnutím Obvodního školského úřadu bylo porušeno navrhovatelčino Listinou zaručené právo svobody myšlení a svědomí, tak jak to má na mysli čl. 15 odst. 1 Listiny, neboť nikdo nemůže zamezit tomu, aby člověk přemýšlel, a aby dospěl k jakýmkoli závěrům a nikdo nemůže být nucen aby interpretoval dějiny určitým způsobem bez ohledu na jeho vlastní myšlení, neboť jak vyplývá z čl. 2 odst. 3 Listiny, každý může činit, co není zákonem zakázáno, a nikdo nesmí být nucen činit, co zákon neukládá.

Další porušení základních práv a svobod spatřuje navrhovatelka v čl. 15 odst. 2 Listiny, neboť každému vědeckému a rozumově zaměřenému jedinci je vlastní jeho vědecké bádání v daném oboru, což je určitý výsledek konstruktivní tvorby jeho ducha se zaměřením na jeho zkušenosti a priority. Daná rozhodnutí jsou také následně v rozporu s čl. 17 odst. 1 a 2, neboť každý má právo se svobodně vyjadřovat ke všem skutečnostem, což zvláště platí pro profesora dějepisu. Na toto navazuje i čl. 17 odst. 4 kde ve světle tohoto článku platí již výše zmíněný čl. 2 odst. 3 Listiny.

V neposlední řadě též zmíněná rozhodnutí porušují čl. 10 Listiny, neboť každý jedinec si svou profesionální činností získává určité jméno a osobní ohodnocení v oboru, což zde bylo danými rozhodnutími velmi výrazně porušeno. Čl. 10 Listiny poskytuje každému právo na zachování jeho lidské důstojnosti, osobní cti a dobré pověsti a to nejen v okruhu odborníků v oboru, ale i v tomto konkrétním případě i mezi žáky školy, což přispívá k důvěře mezi studentem a profesorem a v ochotě studentů věnovat se výuce profesora.

V.

Navrhovatelka, s ohledem na výše uvedené, tedy dle ust. § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, navrhuje, aby Ústavní soud této ústavní stížnosti vyhověl a zrušil rozhodnutí ředitele Střední průmyslové školy stavební z 12. 1. 2000 a rozhodnutí Obvodního školského úřadu ze 7. 2.  2000 pro jejich zásah do práv zajištěných článkem 15 odst. 1a 2 Listiny, článkem 17 odst. 1, 2 a 4 a článkem 10 odst. 1 Listiny.

Jitka Černá