Autor: JUDr. Pan Právník 123 s.r.o.

Advokátní kancelář JUDr. Pan Právník, Právní poradna 123 s.r.o. je českou advokátní kanceláří se sídlem v krásném a klidném prostředí v prestižní…

Více o autorovi

V Minulých dnech jsme mohli zaregistrovat informaci, že Senát, v němž "nadpoloviční většina křesel je oranžová", připustil věcnost námitek některých senátorů a rozhodl se k předělání návrhu na určení pravidel pro financování politických stran resp. jejich předvolebních kampaní. Diskutovat nad potřebou tohoto zákona je naprosto irelevantní. Tento zákon je potřeba a měl by v reflexi na momentální politickou situaci vzniknout co možná nejrychleji. Financování politických stran bylo vždy velice kontroverzním tématem, neboť snahy lobbistů o napojení na politické strany a následně na vysoce postavené politiky s možností ovlivňovat z jisté části politické dění jsou natolik zajímavými skutečnostmi, že se stávají významným obchodním artiklem.

Pokud máme majetek, chceme ho rozšiřovat, starat se o něj a vědět, že v budoucnu bude ochráněn od rizik úpadku, musíme se o něj starat. Z právního hlediska není takřka postihnutelné napojení veřejného činitele na lobbistu, veliké firmy a další "soukromě-zájmové aktivity". To, že nemůžeme žalovat nemorální jednání, je smutné, leč pravdivé. Nicméně informace o těchto praktikách by se měly projevit v komplementaritě s politickým názorem na výsledku naší volby. Zeptá-li se novinář politika: "Mohl byste nám objasnit, jak je možné, že pan A se s Vámi objevuje na fotkách a na společné dovolené, když žaluje stát o půl miliardy a při tom získává další státní zakázky, ač není ani nejvýhodnější, ani nejvěruhodnější soutěžící o veřejnou zakázku?" Odpověď zní většinou dosti podobně a z právního hlediska jasně: "Mé jednání není nelegální, zakazuje jej snad zákon?"

Pokud uslyšíte tuto odpověď, přijde Vám vhodné či legitimní? Ústavní činitelé by si především měli uvědomit, že pojem legální a legitimní je stejně rozdílný (dovolím si citovat jistého politika za TOP 09 r. 2010) jako akt a pietní akt.

Legalita-zákonnost je nejnižší množství morálky, které stanovují normy, na jejichž základě vznikají základní povinnosti a základní práva. Pokud bychom žili pouze podle zákonů, pravděpodobně bychom žili v tom nejméně přívětivém státě na světě, který by postrádal jakékoli morální, etické a zdvořilostní zásady. Zákon nepřikazuje v MHD pustit starší osobu na místo určené k sezení, nicméně to většina z nás na základě nějakých zdvořilostních zásad udělá, ač to nikdo nikdy nemůže nikomu vynucovat!

Legitimita je politologický a právní pojem, který označuje právoplatnost, oprávněnost, a to buď oprávněnost vládnoucí moci, panovníka, nebo oprávněnost očekávání naplnění určitých požadavků. Zákonem není vynutitelná, avšak na jejím základě bychom se z jisté části měli rozhodovat. Pokud jeden z partnerů v obchodně-právních vztazích ztratí legitimitu, dochází velice rychle k ukončení partnerství. Bohužel v politickém světě není ztráta legitimity ekvivalentní ku ztrátě voličské přízně.

Proč zrovna teď přichází vhodná chvíle na tento zákona?

Mohli bychom se donekonečna přít o to, proč zrovna teď přichází změna zákona. Jedním z možných konspiračních důvodů je momentální rozložení sil v horní komoře parlamentu. Podle Ústavy České republiky je ke schválení zákona zapotřebí nadpoloviční většina poslanců tj. 101 hlasů v dolní komoře Parlamentu a nadpoloviční většina senátorů tj. 41 hlasů horní komory Parlamentu a podpis Prezidenta republiky, přičemž senátorské hlasy a podpis Prezidenta republiky jsou dle platného práva České republiky suspensivním vetem. Mohlo by se zdát zvláštní, že "posvěcení středo-pravicové dolní komory parlamentu" (berme TOP 09, ODS a VV jako středo-pravicové strany, ač se od této ideologie některými kroky vzdalují) bude přehlasováno v Senátu (středo-levicovém) a navráceno do Poslanecké sněmovny. Nestalo se tak. Legální a tentokrát i legitimní hrátky ústavních činitelů se nekonají, a tak se ptám: "Proč tomu tak je?"

Podíváme-li se na financování politických stran po stránce strukturální, zjistíme, že zdroje financování politických stran se dělí na Interní zdroje financování a Externí zdroje financování.

Interní zdroje

• členské příspěvky jsou finančními obnosy, které jednotliví členové dané strany dobrovolně přispívají na její chod. Členství je většinou vázáno na úhradě těchto příspěvků (bývalý ministr školství Josef Dobeš zvolil nezaplacení členského příspěvku k vyloučení ze strany Věci Veřejné v průběhu minulého týdne-počátek dubna 2012). V dnešní době význam těchto příspěvků postupně upadá, neboť členské základny jednotlivých stran s každým rokem "hubnou a hubnou". V každé straně se výše členského příspěvku liší. Nikde není zákonem stanovena hodnota, kterou musí mít.
  
  
• Příspěvek poslanců. Toto financování je založeno na částečném odvodu platu poslance své straně. Tento způsob není povinností, nicméně se jedná o úzus nejen české politiky.
  
  
• Podnikání politické strany. Nebývá zvykem v našich zeměpisných šířkách, aby strana byla financována ze zisků vlastního podnikání, nicméně "na západě" je tato praxe vcelku zažitá. Vyvstává zde otázka, v jakém odvětví by strana mohla podnikat, aby na základě svého politického postavení, přístupu k informacím a "možnosti plánovat svému podnikání na míru" nedocházelo ke střetu zájmu, nebo dokonce ke zneužívání pravomocí úřední osoby. Považme, že by byla strana podezřelá z těchto nekalých obchodních praktik. Při současné legislativní úpravě nelze stíhat poslance či senátora, pokud ho nevydá imunitní výbor. Pokud by měla být stíhána strana, která by měla mnoho mandátů, jen těžko by byla jako celek vydána k zahájení trestního řízení. Krásnou tečkou za tím vším by také byla nemožnost (v případě odmítnutí imunitním výborem vydání ke stíhání) stíhat politický subjekt tzn., dojde-li k odmítnutí vydání ku trestnímu stíhání poslance či senátora, nemůže být již nikdy stíhán, obžalován, souzen či odsouzen.

Externí zdroje

bezesporu jsou největším fragmentem příjmů politické strany. V tomto prostoru se    spojují nejen peníze ze sektoru veřejného, ale také ze sektoru soukromého.

Dary/sponzoring příspěvek založen na principu dobrovolnosti od jakékoli fyzické či právnické osoby (z mého pohledu se v tomto bodě vyskytuje problém). Podle zákona jsou politické strany povinné zveřejňovat dary vyšší nežli 100 000 CZK, čímž by mělo dojít ke zprůhlednění hospodaření politických subjektů.


státní příspěvky jejich výše vychází ze zisku hlasů pro daný politický subjekt. Pro určení výše slouží přímá úměrnost mezi ziskem hlasů a výší státního příspěvku.
I)    Příspěvek na úhradu volebních nákladů Klauzule, která určí, od kolika hlasů má politická strana nárok na příspěvek, činí 1,5% všech odevzdaných hlasů. Za každý hlas pak strana podle zákona získá 100 Kč

II)   Příspěvek na činnost se dělí na

stálý roční příspěvek s klauzulí 3% a je ve výši  6 000 000 CZK + za každou desetinu procenta dalších 200 000 Kč. Pokud strana obdrží více, nežli 5% hlasů, příspěvek je 10 000 000 Kč, ale dále se již nenavyšuje.

příspěvek na mandát poslance nebo senátora činí ročně 900 000 Kč a na mandát člena zastupitelstva kraje a člena zastupitelstva hlavního města Prahy činí ročně 250 000 Kč.

Dary

Externí zdroje, vyjmeme-li státní příspěvky, představují riziko pro demokracii. Ve volbách mohou volit osoby dle následujících pravidel:

Voleb se může zúčastnit každý státní občan ČR (fyzická osoba), který dosáhl 18 let (alespoň druhý den voleb) a u kterého nenastala zákonem uvedená překážka ve výkonu volebního práva – volit nemůže ten, komu bylo zákonem stanoveno omezení osobní svobody z důvodu ochrany zdraví lidu, a ten, kdo byl zbaven způsobilosti k právním úkonům. 

Abyste se mohli konkrétních voleb účastnit, musíte být přihlášeni k trvalému pobytu na území (obce, kraje, státu), kterého se volby týkají, resp. byli zapsáni na seznamu voličů. Občané ČR jsou zapsáni na stálém seznamu voličů v obci dle místa svého trvalého pobytu. V případě voleb do Poslanecké sněmovny se mohou také nechat zapsat do zvláštního seznamu voličů (viz dále).

Chcete-li volit jinde, než ve svém volebním okrsku podle místa trvalého bydliště, či chcete-li volit v zahraničí, je možné si zařídit voličský průkaz.

V obecních a krajských volbách mohou za stejných podmínek jako občané ČR volit i občané jiného státu (viz dále).

Do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR lze, na rozdíl od voleb do jiných orgánů, volit i v zahraničí.

Výše uvedená parafráze volebního zákona striktně stanovuje, kdo se může voleb účastnit. Není zde nikde uvedena jediná zmínka o právnických osobách. Volební zákon je kogentní právní normou. Oproti dispozitivním právním normám jsou imperativně formulovány, tudíž zde nevzniká sebemenší prostor pro odchýlení se, a tak se ptám: "Proč, když nemůže právnická osoba volit, může podporovat strany?" Již její socioekonomické postavení je dominantnější oproti fyzickým osobám. O to větší pak bývá apel těchto subjektů ve spojitosti se získáním výhod. Vznikají klientelistické a korupční vazby, které jen velmi těžkou jdou odhalit, prokázat a postihnout.

Co se asi stane, věnuje-li známý podnikatel prostřednictvím své firmy politické straně veliký obnos peněz? Zaváže si tímto jednáním politickou stranu? Politik Vám odpoví, že tomu tak není, ovšem opak bývá pravdou, a to nezřídka kdy! Moc peněz nelze popřít a můžeme předpokládat, že i nadále bude růst. Zákaz možnosti takto silného provázání podnikatelské a politické sféry je nasnadě. Nelze odhadnout částku, v jaké výši putuje nazpět díky veřejným zakázkám, informacím uvolněným určité skupině lidí dříve, nežli veřejnosti, nebo v podobě úspěšných lobby.

Proč se vlastně senát tolik snaží?

Před chvilkou jsem zmínil rozložení sil v Senátu a Poslanecké sněmovně ČR, a tak Vám nyní prozradím, proč jsem tak učinil. Poslední volby se nesly v duchu vcelku nečisté soutěže, vzájemné obvinování a napadání konkurence vyústilo v znechucení veřejnosti, která své pocity dala najevo v roztříštění politické moci mezi několik politických stran. Volební systém do Poslanecké sněmovny ČR jasně zvýhodňuje dvě nejsilnější politické strany. Důkazem nechť je následující fakt o získaných křeslech v dolní komoře Parlamentu. ČSSD získala 22,08%, které představuje 56 křesel, TOP 09 získala 16,70%. Čekali bychom, že získá 44-45 křesel, nicméně realita je jiná. TOP 09 s tímto ziskem získala 41 křesel. Tento systém byl nastaven za vlády Václava Klause a Miloše Zemana díky tzv.

Opoziční smlouvě. Její hlavní myšlenku lze shrnout v následujících bodech:

• respektovat právo vítězné strany sestavit vládu a formalizovaly postup pro realizaci tohoto respektu (opuštěním poslaneckých lavic při hlasování o důvěře, která čerstvě sestavená vláda musí vyvolat do 30 dnů prostřednictvím žádosti Premiéra)
• respektovat právo poražené strany být vládě opozicí
• respektovat právo opoziční strany obsadit místa předsedů obou komor Parlamentu ČR
• respektovat právo opoziční strany na obsazení míst vedoucích kontrolních orgánů, ve smlouvě jmenovaných
• nevyvolat v průběhu volebního období PS hlasování o nedůvěře vládě ani takové hlasování nepodpořit
• předložit takový návrh Ústavy a souvisejících zákonů, které by posílily význam výsledků soutěže politických stran
• konzultovat způsob řešení zahraničně-politických a vnitropolitických otázek před jejich projednáváním v Parlamentu ČR, s přednostním zřetelem na stabilitu, prosperitu a postavení České republiky ve světě
• neúčastnit se jednání a dohod s třetími stranami, vedoucími k oslabení pozic dle opoziční smlouvy

Opoziční smlouva postupně upadla v zapomnění, a tak, jak se bojuje ve válkách, bojuje se i v politickém světě. Návrh a snaha Senátu ČR se mi z jistého úhlu pohledu zdá jaksi účelová. Proč?

Politické strany, ač získávají nemalé prostředky od státu za voličskou přízeň, utrácejí mnohem více. Drahé reklamní kampaně a specializované firmy na manipulaci s veřejným míněním raketově tlačí náklady na reklamní kampaň vzhůru. Nikde v zákoně není stanoveno, jak vysoké prostředky mohou politické strany vynaložit. Žádná právní norma bohužel ani neupravuje formu, jako může být politický boj veden. (Pokud vytvoříte antireklamu na konkurenční produkt, pomluvíte ho, pošpiníte, budete potrestán a penalizován nemalými částkami. Jste-li ovšem politické uskupení, zákon se asi vykládá jinak, neboť politik křičící z billboardu, jak konkurence krade, korumpuje a lže, a to vše bez důkazů, zůstane bez postihu. A já se ptám: "Je to vůbec legální?" Zastávám názor, že to legální rozhodně není. Legitimní? To by mohl být snad je pokus o vtip, kdybychom politické kampaně nazvali legitimním v nástrojích boje! Senát však dle mého názoru nepostupuje dle těchto vzorců myšlení.

Důležitá pro nás nyní jsou fakta o tom, jak veliké dluhy zůstaly stranám po posledních volbách. ČSSD, která dlouhodobě neinvestuje do volebních kampaní (nevykazuje investice – což neznamená neinvestuje) v poměru k ODS tak velké finanční obnosy (prokazatelně investovala ČSSD 270 milionů do volební kampaně), je v relativně vysokých dluzích, které dosahují 360 miliónů. ODS, která investuje podstatně větší prostředky do volebních kampaní (541,6 milionu v roce 2010) je také v červených číslech, nicméně "jen" 220 milionu. Nejvíce zadlužily ČSSD zrušené volby po vyslovení nedůvěry vládě Miroslava Topolánka. Stranám se sice daří splácet své dluhy, nicméně rozpočty, které se pomalu, ale jistě blíží k miliardě, jsou neuvěřitelné! Pomalu se blížící volby proto mohou vystrašit nejzadluženější stranu do té míry, že by nejraději oslabila pozici "volebního, reklamního magnáta".

Možná pragmatický způsob jak oslabit konkurenci

Středo-pravicová ideologie vytlačila konzervativní pravici jako ideologický směr. Některé pilíře však přejaly a pro strany z tohoto spektra hrají nemalý význam při získávání darů. Tržní ekonomika a rovnost. Pomineme-li ekonomickou krizi, kdy je zkrátka nutné šetřit a vytvářet jisté disparity mezi jednotlivými příjmovými skupinami v zájmu zvyšování příjmů do státní kasy, středo-pravicové strany sledují trend, kdy dochází takřka k deregulaci trhu. Trh se řídí vlastními pravidly, potřebami a povinnostmi. Jeho progres je přirozený, se specifickými vzestupy a pády. Výše přímého daňového zatížení pro firmy je nižší, primárním příjmem státu je nepřímené daňové zatížení, které odstraňuje vysoké rozpětí daňové progrese u jednotlivých příjmových skupin. Tyto pilíře mohlou býti tím nepravděpodobnějším důvodem, proč velcí ekonomičtí hráči na našem trhu se snaží napomoci středo-pravicovým stranám ve vítězství.

Ve stínu politických bojů často dochází k zakrytí minimálně zvláštního jednání. Představte si, že máte firmu, jejíž obrat činí miliardu ročně. Není tudíž problém uvolnit 5% z předpokládaného upraveného daňového základu, které můžeme odečíst z daní, a věnovat je subjektům, které dle zákona mohou být obdarované darem. Hned mě napadne otázka, proč nedat 30 miliónů na výzkum léků proti leukémii? Proč peníze nevěnovat dětským domovům? Není to snad pro to, že by sponzorovi dítě s leukémií jen těžko "přihrálo zakázku" za 5 miliard? Proč podnikatelské špičky rozdělují nemalé peníze ze svých zisků mezi více politických stran? Nejedná se snad o snahu k vytvoření klientelistických vazeb? Vazeb, které jsou založeny na motoru dnešní společnosti, na penězích!

V tomto světle se nyní může zdát, že Senát, jenž je středo-levicový, ve své snaze omezit náklady na kampaň jedná účelově. Omezit náklady na kampaň, které jsou z nezanedbatelné části dary, je proto relativně efektivní motor, jak zamezit těmto praktikám. Prozaické řešení ukrývající se v zákazu sponzorování politických stran právnickými osobami je nanejvýše vhodné a žádoucí. Můžeme doufat, že se z jisté části zpřetrhají silné vazby politických stran na soukromou sféru. Zákon by v tomto ohledu měl myslet na všechny detaily, a tak si myslím, že myšlenka zřízení kontrolního úřadu je správná.

Útvar bych nicméně po vzoru České Národní Banky vyjmul z klasické struktury státní správy. Rozdělil bych jej na tři odbory. Prvním by byl odbor kontroly, který by sledoval jednání politických stran, formu volebních kampaní a legalitu jejich argumentace, druhý odbor by byl složen z auditorů, kteří pracují pro Specializovaný Finanční Úřad, a třetí odbor by byl složen hospodářských kriminalistů s dlouholetou praxí. Tito lidé by měli být vysoce ohodnoceni, neboť pouze dobře placené místo bude obsazeno odborníkem, a pouze špičkově placený odborník bude jen těžko korumpovatelný. Nebo snad existuje nějaké vhodnější řešení?