Rozvod manželství - fenomén dnešní doby
Autor: JUDr. Vlasta Skálová, advokátní kancelář
Advokátní kancelář JUDr. Vlasty Skálové poskytuje poradenství i komplexní právní servis v oblasti rodinného, civilního, obchodního a pracovního práva…
Stručný průvodce rozvodem manželství
Rozvod manželství – fenomén dnešní doby. Podle statistik téměř každé druhé české manželství končí rozvodem. Ne vždy je manželství ideálním svazkem. Neshody v partnerském životě jsou mnohdy natolik závažné a promítají se do všech oblastí společného života manželů (ať již jde o vedení společné domácnosti, hospodaření s finančními prostředky, péči o děti, trávení volného času a další), že často vyústí až v obávaný rozvod.
V České republice byl rozvod manželství do 31. 12. 2013 upraven v § 24 a násl. zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, v platném znění. V souvislosti s rekodifikací soukromého práva byla právní úprava rozvodu manželství začleněna do nového občanského zákoníku (§§ 755 -758 zákona č. 89/2012 Sb.), který nabyl účinnosti 1. 1. 2014. Po stránce hmotněprávní nedošlo v případě rozvodu manželství od 1. 1. 2014 k žádným podstatným změnám – rozvést se nebude lehčí ani složitější
Rozvod manželství je závažné rozhodnutí, které se dotýká života manželů, jejich majetkových poměrů a největší dopad má samozřejmě na děti a jejich další zejména psychický vývoj.
Rozvod manželství s nezletilými dětmi
Pokud se za trvání manželství narodily manželům děti, které nenabyly plné svéprávnosti, soud manželství rozvede pouze tehdy, pokud to není v rozporu se zájmem těchto dětí, který je dán zvláštními důvody. Zájem dítěte soud zjistí i dotazem na opatrovníka jmenovaného soudem pro řízení o úpravu poměrů k dítěti pro dobu po rozvodu manželství[1]. Bude se jednat nejčastěji o orgán sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD). Půjde zejména o situaci, kdy manželé mají těžce zdravotně postižené dítě vyžadující zvýšenou péči obou rodičů a popř. i zvýšené finanční náklady spojené s jeho zdravotním stavem. Nepovolením rozvodu manželství nelze zabránit odchodu jednoho z rodičů od rodiny, nicméně rodič pečující o postižené dítě je takto chráněn po stránce majetkové. To znamená, že má nárok proti manželovi, který odešel, na stejnou životní úroveň (zejména na výživné nerozvedeného manžela), ale má i právo zůstat bydlet v domě, které je ve výlučném vlastnictví druhého manžela. Tedy, i když je manželství hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno, soud nemusí manželství rozvést, pokud by to bylo v rozporu se zájmem takového nezletilého dítěte.
Pokud mají manželé nezletilé dítě, stále platí, že soud manželství nerozvede dříve, než budou upraveny v samostatném opatrovnickém řízení poměry k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu manželství. To znamená, že opatrovnický soud musí nejdříve rozhodnout o tom, který z rodičů bude o dítě po rozvodu manželství pečovat (soud může svěřit nezletilé dítě do výchovy jen jednoho z rodičů, či do střídavé nebo společné výchovy obou rodičů) a rozhodne i o vyživovací povinnosti rodiče k dítěti, popř. i o styku.[2]
Občanský zákoník upravuje tři typy rozvodu manželství:
1) Sporný rozvod aneb druhý manžel se rozvádět nechce, nebo se manželé nedohodnou o dětech či o majetku
V případě klasického rozvodu souhlas druhého manžela není třeba. Druhý manžel se buď rozvádět nechce, nebo se může také jednat o situaci, kdy oba manželé se rozvést sice chtějí, ale nemohou se dohodnout na vypořádání společného jmění manželů pro dobu po rozvodu manželství, nebo mají děti a nemohou se shodnout, kdo z nich bude o děti po rozvodu pečovat a kolik bude druhý manžel platit na dítě měsíčně výživné. V takovém případě je soud povinen zkoumat, jaké jsou příčiny rozvratu manželství, což se děje zpravidla prostřednictvím účastnických výslechů manželů při soudním jednání. Soud může manželství na návrh některého z manželů rozvést, jestliže zjistí, že manželství je tak hluboce, trvale a nenapravitelně rozvráceno a nelze očekávat obnovu manželského soužití. Bere přitom v úvahu příčiny rozvratu manželství.[3] Na tento rozvod nemají manželé právní nárok, u soudu musí prokázat existenci kvalifikovaného rozvratu manželství. Praxe je však taková, že soudce Vám zpravidla v rozvodu nebrání.
2) Rozvod dohodou aneb druhý manžel s rozvodem souhlasí
Rozvod dohodou nebo také tzv. „nesporný rozvod“ je upraven nově v § 757 nového občanského zákoníku. Jde o rychlejší, efektivnější a zpravidla méně nákladný způsob rozvodu manželství, který omezuje na nejmenší možnou míru konfliktní situace mezi rozvádějícími se manžely. Pokud manželé splní všechny zákonem stanovené podmínky a předloží požadované dokumenty, soud nezjišťuje příčiny rozvratu manželství a manželství rozvede.
Předpokladem nesporného rozvodu je splnění těchto podmínek:
a) manželství trvalo alespoň 1 rok,
b) manželé spolu nejméně 6 měsíců nežijí a
c) k návrhu na rozvod se druhý manžel připojí,
d) manželé shodně tvrdí rozvrat manželství.
Manželé jsou povinni předložit rozvodovému soudu tyto dokumenty:
a) písemnou dohodu o úpravě majetkových poměrů, bydlení, popř. výživného s úředně ověřenými podpisy,
b) pravomocné rozhodnutí opatrovnického soudu o schválení dohody rodičů o úpravě poměrů nezletilých nesvéprávných dětí pro dobu po rozvodu manželství.
Nově se od 1. 1. 2014 musí manželé shodnout na existenci rozvratu manželství. Za splnění výše uvedených podmínek soud do 31. 12. 2013 nezjišťoval příčiny rozvratu ani rozvrat manželství a manželství automaticky rozvedl. Od 1. 1. 2014 právní úprava obsahuje určité zpřísnění v tom, že za splnění výše uvedených podmínek soud manželství rozvede, aniž by zjišťoval příčiny rozvratu manželství, pouze za předpokladu, že dojde k závěru, že shodná tvrzení manželů o existenci rozvratu a o jejich záměru dosáhnout rozvodu, jsou pravdivá.[4] Do 31. 12. 2013 bylo také možné a v praxi zcela běžné, že soud rozvedl manžele s jejich souhlasem bez nařízení jednání, tj. pokud s tím manželé souhlasili a výslovně se vzdali své účasti na jednání soudu. Po 1. 1. 2014 procesní úprava to již neumožňuje a výslovně soudům ukládá k projednání rozvodu nařídit jednání a vyslechnout účastníky (manžele). Od výslechu lze upustit pouze tehdy, pokud by jeho provedení bylo spojeno s velkými obtížemi.[5]
3) Ztížený rozvod
Jinými slovy také rozvod „sankční“ nebo „s tvrdostní klauzulí“.Tento způsob rozvodu se v praxi vyskytuje minimálně.Jde o to, že ačkoliv byly splněny zákonné podmínky pro rozvod manželství, tj. byla prokázána existence rozvratu manželství, soud manželství nerozvede, jestliže jsou splněny podmínky tzv. tvrdostní klauzule. Návrhu na rozvod manželství soud nevyhoví, pokud by rozvod manželství byl v rozporu se zájmem manžela, který se na rozvratu manželství porušením manželských povinností převážně nepodílel a jemuž by byla rozvodem způsobena zvlášť závažná újmu - např. by hrozilo opravdu vážné zhoršení jeho zdravotního stavu. Jde o zcela mimořádné okolnosti, zejména věk a zdravotní stav manžela, které by svědčily ve prospěch zachování manželství. Pokud by spolu manželé nežili alespoň po dobu delší tří let ve společné domácnosti, soud manželství i v takovém případě rozvede. Postupuje pak klasicky jako v případě tzv. sporného rozvodu.[6]
K rozvodu je třeba vždy přistupovat racionálně a nezanedbávat jeho právní stránku. Je vhodné se proto obrátit na advokáta, který klientovi poskytne komplexní právní poradenství, zkonzultuje s ním, jaké má možnosti, co mu případně hrozí a ve skutečnosti často funguje i jako psychická podpora.
Autor: Mgr. Jana Havlíčková, advokátní koncipientka
[1] Viz § 755 odst. 2 písm. a) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
[2] Viz § 756 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
[3] Viz § 755 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
[4] Viz § 757 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
[5] Viz §§ 389 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních.
[6] Viz § 755 odst. 2 písm b) zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.
