Autor: JUDr. Pan Právník 123 s.r.o.

Advokátní kancelář JUDr. Pan Právník, Právní poradna 123 s.r.o. je českou advokátní kanceláří se sídlem v krásném a klidném prostředí v prestižní…

Více o autorovi

Mediace

je metoda, při níž profesionální prostředník (mediátor) pomáhá znesvářeným stranám obnovit nebo zlepšit vzájemnou komunikaci a hledat způsob, jak vzniklé problémy vyřešit, aniž by musilo dojít k soudní při. Mediace je dobrovolná a není v rámci zákona prostor k vynucování podstoupení mediace.

 Legislativně je zakotvena pouze mediace v trestně-právní justici, a to Zákonem o probační a mediační službě (č.257/ 2000 Sb). Na základě tohoto zákona vznikla státní instituce Probační a mediační služba, která řeší konflikty pro přesně vymezený druh klientely v trestně právní oblasti.

Mediací se pro účely tohoto zákona rozumí mimosoudní zprostředkování za účelem řešení sporu mezi obviněným a poškozeným a činnost směřující k urovnání konfliktního stavu vykonávaná v souvislosti s trestním řízením. Mediaci lze provádět jen s výslovným souhlasem obviněného a poškozeného.

 Moderní mediace ve světě má takřka padesátiletou historii, díky níž se v demokratických státech usídlila po bok soudů, jímž práci usnadňuje. Česká mediace je podstatně mladší, což je primárně dáno historickými souvislostmi – totalitním režimem, který přílišnou dynamikou a progresem rozhodně v mezilidských vztazích nevynikal.

Na základě zpráv podávaných historickými prameny lze říci, že první mediace se odehrály při fénických obchodech. Tato praxe se postupně rozvinula v období Antického Řecka a pak, jak tomu v jistých situacích bývalo zvykem, byla přejata do Římské říše (jest zajímavé, že tato praxe zdá se býti v historické souvislosti neměnná, vezmeme-li totiž dnešní situaci Řecka a jeho ekonomické chování a porovnáme jej s italským chováním, zjistíme, že toto přejímání, bohužel, v některých ohledech opět přebývá). Mediace jako proces urovnávání vztahů a konfliktních situací má velice silné kořeny v Asii, kde konfucianisté a buddhisté přímo ve svém myšlení vyzývají k takovému jednání. Kdybychom překročili rámec legality a své jednání řídili morálními a etickými zásadami, nepotřebovali bychom takřka žádné soudy, a dokonce by nám postačila jen hrstka mediátorů.

Mediátor

Stávající zákon nepříliš přesně upravuje podmínky pro mediátory, nestanovuje výši vzdělání, ani jiné podmínky vyjímaje podmínky absolvování výcviku mediace, který dle zákona musí trvat minimálně 100 hodin a musí naučit teoretickým a praktickým postupům a rámcům. Pokud byste však chtěli vykonávat tuto činnost, většina společností, které se zabývají mediací, po Vás bude požadovat vysokoškolské vzdělání humanitního zaměření popř. právního zaměření. Práce mediátora v první řadě stojí na komunikaci a schopnosti naslouchat. Pokud budeme vycházet z klasifikace temperamentů, tyto podmínky nesplňuje většina populace, nicméně to zákonitě neznamená, že se některým potřebným dovednostem z části nemůžete podřídit a následně je i ovládat.

Připravovaný zákon počítá s nejnižším možným vzděláním na úrovni bakalariátu nebo bakalářského titulu, vítané je vysokoškolské vzdělání.

Základními principy role mediátora jsou:

• nestrannost, které je předpokladem pro usnadnění vzniku oboustranně nejpřijatelnějšího řešení.
• nevyslovování soudů, které by mohly podněcovat k analyzování nevědomých motivů a k jejich následnému vyřknutí
• neradit stranám, jak by měli postupovat, neboť řešení situace by mělo vycházet z účastníků tohoto jednání
• neřešit vzniklou situaci, vnášením vlastního názoru deformujete vznikající dohodu a s největší pravděpodobností nebude naplněn princip win/win (vítěz/vítěz)m na jejímž základě ve velmi vysokém procentu dochází k naplňování dohody.

Co vlastně řeší mediace

• proti soudnímu řízení přináší mediace několik nesporných výhod, protože stranám umožňuje:
• dobrovolnou účast stran mít soukromí a záruku uchování důvěrných informacímít kontrolu nad procesem řešení sporu a jeho výsledkem pochopit druhou stranu a sami být pochopeni ve vnímání a prožívání dané situaceujasnit si potřeby, očekávání a zájmy svoje i druhé strany
• snížit napětí a zlepšit vzájemné vztahy a navzdory dočasným sporům si uchovat a zkvalitnit prostor pro případnou budoucí spolupráci
• vyhnout se soudnímu sporu a snížit tak časové i finanční investice
• jednat v neformálním a bezpečném prostředí
• výrazně lepší spokojenost zúčastněných stran s formou dohody a jejího následného dodržování
• Strany, které jsou ve vzájemném vztahu, jsou závislé na vyřešení sporu, protože obě přispěly svým chováním a konáním k vytvoření konfliktu. Pokud to tak není, bude jen na dobré vůli druhé strany, aby udělala něco pro stranu, která se cítí poškozená.
• Obě strany mají jistý pocit zodpovědnosti za konflikt mezi nimi. Pokud to tak není, strany odmítají jakoukoliv spolupráci.
• Spor a jeho potenciální řešení dává prostor pro hledání dohod, které vyhovují oběma stranám.To znamená, že existuje více něž jedno či dvě možnosti řešení.
• Strany jsou spolu schopni komunikovat alespoň na minimální úrovni tak, aby byla možná výměna nových informací.
• Strany ani jejich právní zástupci nezastávají názor, že ve sporu nutně musí být jedna strana vítězem a druhá poraženým.
• Obě strany souhlasí s účastí na mediaci.

Typy sporů vhodných pro mediaci

Porovnání jednotlivých možností řešení sporů

Soudní řízení

strany sporu předkládají svou „věc“ k rozhodnutí třetímu subjektu, jímž je stát soud rozhoduje podle platného práva, soud rozhoduje podle provedených důkazů, k tvrzením stran, která nejsou doložena věrohodnými důkazy, soud nepřihlíží, soudní řízení je vysoce formalizované,

v případě potřeby má soud k dispozici takové prostředky jako např. pořádková pokuta či předvedení osoby, která řízení maří apod., splnění soudního rozhodnutí je možno vymáhat v rámci exekuce, potřebami účastníků řízení se soud zabývá jen tam, kde jde o řízení ve věci dle zákona o rodině (tzn. svěření dětí do výchovy některého z rodičů, stanovení výživného atd.).

Rozhodčí řízení

strany sporu předkládají svou „věc“ k rozhodnutí třetímu subjektu, jímž je rozhodce (soukromá osoba), kterého si samy vybraly, rozhodce rozhoduje podle platného práva, rozhodce rozhoduje podle provedených důkazů, k tvrzením stran, která nejsou doložena věrohodnými důkazy, rozhodce nepřihlíží, rozhodčí řízení je méně formalizované než soudní a proto zpravidla rychlejší, splnění rozhodnutí vydaného v rozhodčím řízení je možno vymáhat v rámci exekuce, v rozhodčím řízení se neřeší věci dle zákona o rodině (tzn. rozvody, svěření dětí do výchovy některého z rodičů, stanovení výživného atd.).

Mediace

strany sporu za pomoci mediátora společně nalézají možná řešení vzniklé situace, mediátor o věci nerozhoduje a neposuzuje situaci ani žádnou ze stran, strany mediátorovi ani sobě navzájem nepředkládají důkazy, cílem není dokazování, ale vzájemné vysvětlení situace a vzájemné pochopení, výsledkem mediace není autoritativní rozhodnutí třetího subjektu, ale dohoda stran o způsobu řešení situace dohoda nesmí být v rozporu s platným právem, měla by však být nejen právním, ale také lidským řešením situace zohledňujícím potřeby a možnosti obou stran včetně aspektů, které právo mnohdy ani nemůže postihnout (zejm. věci dotýkající se mezilidských vztahů) pokud si to strany přejí, je možné dohodu (nebo její podstatnou část) uzavřít ve formě notářského zápisu s přímou vykonatelností, nebo ji předložit soudu ke schválení ve formě smíru – v tomto případě je možno závazky vyplývající z této dohody, že vymáhat v rámci exekuce v rodinných věcech, kde je soudní rozhodnutí nezbytné (rozvod, svěření dětí do výchovy a stanovení výživného) je mediace užitečnou přípravou na soud - strany soudu předloží rovnou své dohody, které uzavřely v rámci mediace, čímž se následné soudní řízení významně urychlí a zjednoduší, mediace přináší stranám možnost nejen vyřešit aktuální předmět sporu, ale i možnost celkového narovnání vztahů a zlepšení komunikace do budoucna (vhodné zejména u sporů v rámci rodiny a u sousedských sporů či u sporů mezi dlouhodobými obchodními partnery)

Volit mezi Soudním řízením, Rozhodčím řízením a Mediací je nanejvýše vhodné. Uvážíme-li vstupní náklady, které u mediace oproti ostatním možnostem jsou zanedbatelné, možnost najít si vlastní řešení, aniž bychom poslouchali striktní nařízení soudu je příjemnější.  Ze statistik vyplývá, že 70 - 80% mediací končí společným a kýženým vyřešení sporu pro obě strany. Vytváří prostor pro pochopení druhého a snad i tak trochu nás učí, jak vnést více morálky do našeho jednání. 

Mediace se v kontrastu k trestně-právním řízením zdá být lidskou podobou pro řešení nepříjemných situací. Otázkou však zůstává, jak bude vypadat novela Zákona č. 257/2000 Sb..

Novelu zákona komentoval nedávno poslanec vládní strany TOP 09, kterou si můžete přečíst níže uvedené citaci