Autor: Mgr. Jan Zahradníček, advokát

Mgr. Jan Zahradníček poskytuje právní služby na území celé ČR, zejména v Praze a Středočeském kraji. Specializuje se na občanské a obchodní právo,…

Více o autorovi

Článek byl publikován dne 23.4.2013 na http://www.lupa.cz/clanky/autorska-prava-k-programum-jsou-chraneny-i-dilci-funkce-a-rozhrani/

Jak je to s ochranou funkcí programů, myšlenek, na nichž jsou založeny, programovacích jazyků nebo formátů souborů, které užívají? Na tyto otázky nedávno odpověděl Soudní dvůr EU.

Autorský zákon (zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském) říká, že počítačový program je autorským dílem za předpokladu, že je původní, tj. pokud je vlastním duševním výtvorem jeho autora. Autorský zákon tedy klade na autora počítačového programu výrazně nižší nároky pro přiznání ochrany, než v případě jiných děl (např. děl hudebních nebo výtvarných). U těch je pro přiznání statusu autorského díla navíc požadována jedinečná tvůrčí činnost autora, tedy určitá umělecká kreativita. Hledisko původnosti je přitom poměrně vstřícné a ochrany se tak dostává drtivé většině počítačových programů, snad jen s výjimkou rutinních či banálních programů, u kterých nelze nalézt ani náznak původní tvůrčí činnosti programátora.

Autorský zákon výše uvedenou koncepcí ochrany software reflektuje jak mezinárodní závazky České republiky, tak i příslušné směrnice Evropské unie, které je každý členský stát povinen transponovat do svého právního řádu. V prvém případě se jedná zejména o Bernskou úmluvu (Úmluva a ochraně literárních a uměleckých děl) a Dohodu TRIPS (Dohoda o obchodních aspektech práv k duševnímu vlastnictví), na úrovni komunitárního práva je to pak Směrnice 2009/24/ES, o právní ochraně počítačových programů, která nahradila Směrnici 91/250/EHS.

Právě současná Směrnice 2009/24/ES, která takřka totožně převzala znění Směrnice 91/205/EHS, je pro otázku rozsahu ochrany software stěžejní. Článek 1 odst. 2 totiž říká, že ochrana se vztahuje na vyjádření počítačového programu v jakékoliv formě. Na druhou stranu však současně stanoví, že myšlenky a zásady, na kterých je založen kterýkoliv z prvků počítačového programu včetně myšlenek a zásad, na kterých je založeno jeho rozhraní, chráněny nejsou. Dělicí linka je tedy mezi tím, co vše lze podřadit pod pojem „forma vyjádření programu“, a co je „pouhá“ myšlenka či princip, které ochraně nepodléhají.

Věrné napodobení systému

Právě výše uvedený rozdíl posuzoval SD EU ve věci C-406/10, SAS Institute Inc. (SAS) proti World Programming Ltd. (WP). Velkému senátu SD EU byla mimo jiné předložena předběžná otázku k výkladu čl. 1 odst. 2 Směrnice 91/250. Britský High Court of Justice se dotazoval, zda jsou funkce počítačového programu, programovací jazyk a formát datových souborů užívaných tímto programem k využití některých jeho funkcí formou vyjádření počítačového programu a zda je jim v důsledku toho přiznána autorskoprávní ochrana v souladu se Směrnicí 91/250.

Uveďme ale krátce jádro sporu. Společnost SAS vyvinula svůj vlastní analytický sytém. Jedna ze složek systému SAS přitom umožňovala uživatelům psát vlastní aplikace (skripty) za účelem provádění výpočtů v systému SAS. Tyto skripty byly psány opět ve vlastním programovacím jazyce vyvinutém společností SAS. 

Společnost WP následně vytvořila vlastní systém, který byl ovšem koncipován tak, aby co nejvěrněji napodoboval funkce systému SAS. Cílem bylo, aby při shodných vstupních datech systém WP generoval shodné výstupní údaje jako systém SAS. Poměrně podstatná je též skutečnost, že společnost WP k vytvoření svého systému použila programovací jazyk a formát datových souborů společnosti SAS. Uživatelé tak mohli v systému WP používat stejné skripty, které vyvinuli pro použití v systému SAS. Společnost WP však nepoužila (neokopírovala) zdrojový kód systému SAS, resp. toto nebylo prokázáno.

Uživatelské rozhraní není chráněno

SD EU k posuzované otázce uvedl, že předmětem ochrany dle směrnice 91/208 je jakákoliv forma vyjádření počítačového programu, která umožňuje program rozmnožit v různých kódech. Zdrojový či strojový kód jsou formou vyjádření programu a proto jim přísluší autorskoprávní ochrana. Naproti tomu funkce programu, programovací jazyk či formát souborů, který program využívá, nejsou formou jeho vyjádření, a proto autorsky chráněny nejsou.

Poměrně zajímavý bude pro čtenáře jistě i závěr soudu o tom, že grafické rozhraní, kterým program komunikuje se svými uživateli, rovněž nepodléhá ochraně. Rozhraní totiž neumožňuje rozmnožení programu, ale představuje pouze dílčí prvek, jehož prostřednictvím uživatelé využívají funkce programu. Nutno ale dodat, že rozhraní, resp. jeho grafické znázornění, může naplnit znaky autorského díla výtvarného a tedy podléhat ochraně v tomto režimu.

SD EU odkázal také na vyjádření generálního advokáta. Ten uvedl, že přiznání autorskoprávní ochrany funkcím programu by znamenalo umožnit monopolizaci myšlenek na úkor technického pokroku a rozvoje.

Stejný program vlastní cestou

SD EU dále dodal, že pokud by si třetí osoba (WP) opatřila část zdrojového kódu programovacího jazyka či datových souborů, který využívá původní program (systém SAS) a s jeho pomocí vytvořila podobné prvky ve svém vlastním programu (systém WP), pak by se pravděpodobně jednalo o nepřípustné rozmnožování. K tomu však v posuzované věci (dle všeho) nedošlo.

Závěr uvedený v rozhodnutí SD EU je proto jasný. Ani funkce programu, ani programovací jazyk, ve kterém je napsán, ani formát datových souborů, které program využívá, nejsou autorsky chráněné jako počítačový program. Chráněno je toliko vyjádření programu v jakékoliv podobě, zejména jeho zdrojový či strojový kód. 

Tento závěr je přitom třeba shodně (eurokonformně) vykládat i v prostředí českého autorského práva. Pokud se tedy programátor dobere shodných funkcionalit, resp. zcela totožného programu vlastní cestou tak, že sám napíše celý jeho kód od A do Z, nedopouští se porušení autorských práv autora původního programu.